Je otázka, co vlastně byla první plavba La Grace. Po spuštění na vodu byla tažena asi půl námořní míle na laně za motorovou lodí k bóji uprostřed Suezského zálivu. Tam zůstala uvázána a dokončovali jsme věci, které nebylo možné připravit na suchu.

21.12. probíhala zkouška motoru. Odvázali jsme se od bójky a na motor jsme začali kroužit a couvat mezi zakotvenými tankery. Pak jsme vyložili Abdula a vydali se do suezské maríny v Port Tawfik. Celkem jsem ujeli asi 9 námořních mil.

První skutečná plavba ale začala až 23. 12. přesně v 6 hodin ráno. Ještě za tmy a v mlze jsme odvázali všech 6 lan a pomalu jsme se vydali Suezským průplavem na moře. Po čtyřech mílích jsem postavili loď proti větru a se slavnostním pocitem jsme vytáhli první plachtu - spanker/vratiplachtu. Pak už stačilo odpadnout po větru a vypnout motor. Právě svítalo a my pluli.

Ještě před sedmou jsme se vrhli na přední plachtu. Nahoru na ráhna a odvázat gaskety, které drží plachtu stočenou k ráhnu.

Spuštěná přední plachta nám na rychlosti přidala další uzlík a tak v mírném vánku plujeme kolem 5 uzlů.

Je skoro 8 hodin a to je nejvyšší čas na snídani. Již klasicky máme čaj a rozpečené egyptské housky se sýrem nebo marmeládou. Kulisu nám dělají zakotvené tankery.

Naším cílem je ostrov Shadwan ležící 170 námořních mil na jihojihovýchod. Naštěstí máme dobré mapy i zkušené navigátory.

Řádně posíleni se pouštíme do další plachty. Tentokrát je na řadě přední košová plachta. Loď opět pluje o nějaký uzlík rychleji.

V půl desáté přichází na řadu hlavní košová plachta. Takže opět do stěžňů a rozvázat gaskety.

S hlavní košovou plachtou přišlo i víc větru. Fouká kolem 30-35 uzlů a loď na čistý zaďák pluje kolem 8 - 9 uzlů.

Teď je ten správný okamžik, vyzkoušet jak loď popluje proti větru. Natáčíme ráhna a postupně stáčíme loď. Ještě kousek a již plujeme proti vlnám. Kdybychom neměli moc dlouhé zvratičky, šly by ráhna natočit ještě víc a tak bychom i víc stoupali. Rychlost sice klesla, ale stále je to pěkných 5 uzlů. Loď se skoro ani nenaklonila.

Hlavní stěhovka byla poslední plachta, kterou jsme na této plavbě vytáhli.

Konečně si můžeme naplno vychutnávat plavbu. Jak jsme se vzdálili od Suezu, začínají se zvedat vlny a na zadní vítr začínají lodí kolébat ze strany na stranu.

Hlavní stěhovka je vhodná spíš na boční vítr a na zaďák nám moc nepomáhá. Proto ji stahujeme.

Loď uhání po zvlněném moři rychlostí 9 uzlů. Když kormidelník uhne z kurzu a nabere do plachet vítr trochu z boku, rozjedeme se ještě rychleji. Nejkrásnější pohled na loď je asi z čelenní ohlávky.

Jsou čtyři hodiny a brzy se bude stmívat. Už jsme skasali vratiplachtu a pomocí kasounů a skasalnic vytáhli i hlavní košovou plachtu. Košovníci nyní musí vylézt nahoru a uvázat plachtu k ráhnu.

Na fotce to nevypadá, ale loď se docela kolébala ze strany na stranu. Nahoře na ráhně to bylo jako na houpačce. A to se zrovna kormidelník rozhodl, že překoná rychlostní rekord lodi - 10,6 uzlů.

Zbývají nám poslední dvě plachty. Nastává velká diskuse, zda ještě jednu skasáme, a kdyžtak kterou.

Skasáme přední košovou plachtu. Jen najít ty správné provázky je pro nás stále trochu složité.

Nakonec jsme noc strávili pouze s přední plachtou. I tak loď plula kolem sedmi uzlů. Jedné hlídce se kvůli nepozornosti při kormidlování podařilo postavit loď bokem k větru. Loď se sice trochu rozhoupala a vyhnala Pepu a Dana z postelí, ale jinak se nic nestalo.

Druhé svítání na této plavbě. Za chvíli již uvidíme cíl naší plavby.

Před desátou zastavujeme v zátoce u ostrova Shadwan. Ještě musíme přijít na to, jak se vlastně spouští kotva a půjdeme se vykoupat do krásně teplé vody.

Loď zvládla svou první plavbu výborně. Je rychlá, ovladatelná a hned tak něco ji nerozhodí. I když byla skoro polovina posádky poprvé na moři, nikdo nedostal mořskou nemoc. Při dvoumetrových vlnách by na normální čtrnáctimetrové jachtě bylo špatně nejméně polovině lidí. Nesmím také zapomenout na výbornou pizzu, kterou nám k večeři ve štědrém množství připravily naše sličné kuchařky. Prostě dokonalá plavba.