La Grace - lodní deník z podzimní „Balkánské plavby“

La Grace – lodní deník z podzimní „Balkánské plavby“ – Durres Albánie.
Po neůspěšném pokusu o vyplenění jediného albánského ostrova Sazanit pokračujeme v plavbě a po půlnocí hážeme kotvu u pobřeží. Druhý den před pátou zvedáme kotvu. Na cestu nám svítí hvězdy a vycházející slunce vytáhlo z kajut i poslední spáče. Vítr bohužel nefouká, plujeme na motor, ale je krásné počasí. Obdivujeme hory na pobřeží, nejvyšší vrcholy mají přes 2 000 metrů a jsou v oblacích. Dopoledne připlouváme do největšího obchodního přístavu Durres ( Drač ) v Albánii. Radiokomunikace s řídící věží fungovala perfektně, určili nám místo, kde se můžeme vyvázat. Zdrželi jsme se dva dny, objednali pojízdnou „naftěnku“ se zajímavým názvem. Za doprovodu hasičů nám přivezli naftu za velmi příznivou cenu. Durres bylo významným přístavem už ve starověku. Dnes je Durres velkým průmyslovým městem s moderní architekturou, univerzitou a také turistickým letoviskem pro příznivce hotelových pláži. My se raděj toulali v moderním centru s nádhernou mešitou a uličkách starého města. Wifi připojení v každé hospůdce, „ceny mírné, obsluha vzorná“, možnost placení v Eurech a v oficiálním kurzu je příjemné. Albánie nás nadchla a určitě se sem budeme rádi vracet. Pobřeží sice není tak členité jako chorvatské, přístavů a možností ke kotvení není mnoho, ale o to více se nabízí možnost zdržet se v přístavech pár dnů a půjčit si auto na výlety do vnitrozemí.
Vyřízení celních formalit proběhlo bez problémů, i když jsme se trochu obávali důkladné prohlídky lodi, Vyplouváme směr Černá Hora,
Pokračování příště …

Albánie

Albánie – Porto Palermo, Ali Paša Tepelna. Po pár dnech jsme vypluli z města Sarande na úplném jihu Albánie, pluli podél pobřeží. 13.11. jsme dorazili k hradu na malém poloostrůvku, který je s pevninou spojen úzkou šíjí. Molo naproti hradu bylo prázdné a v jachtařském průvodci Středomořím od prestižního vydavatele informace – “od roku 20XY je otevřeno pro jachtaře” Hrad byl také otevřen, jen u kasičky nikdo nebyl. Kupodivu byla plná drobných a nikdo ji neukradl. Asi jsme v nějaké divné zemi … Každý dal do kasíčky požadovanou sumu a hurá do hradu :-) Mezitím se k molu řítil v plné rychlosti “uvítací výbor” – vojenský člun se vší parádou – sirény, majáky a velící důstojník měl dokonce i pistoli. Vysvětili nám, že molo patří armádě, v sezoně tolerují jachtaře, ale jinak byli vlídní a se zájmem si prohlíželi naši “Půvabnou”. Přes noc jsme zůstat nemohli. Po prohlídce hradu vyplouváme dále na sever. Na Albánském pobřeží se od moře zvedají vysoké hory a je tam jen jeden ostrov – Sazanit. V jachtařském průvodci poznámka – “Bývalý vojenský prostor, donedávná zaminovaný, dnes je v sezóně přístupný pro jachtaře”. Šarki s Lukášem vyrazili člunem na průzkum, doprovázeni pirátským humorem – “miny jsou určeny pro ocelové lodě, gumáku neublíží” :-) A že dřevěné lodi taky nééé, plujte v klidu za náma. Tak jsme je z povzdálí následovali a žádné prskavky za člunem nelétaly. Kluci přistáli u mola, první dojmy hned nahlásili – “je tu jen pár vybydlených baráků”… Pak se na delší dobu odmlčeli a ozvali se, až jsme je viděli odplouvat od mola – “Kde se vzali-tu se vzali, z baráčků vylezli vojáci, později i důstojník a divili se, kdeže jsme se tam vzali. Jejich chování opět korektní a vlídné, slušně nám řekli, že ve vojenském prostoru kotvit nemůžeme”. Po naložení člunu pokračujeme v plavbě a na noc kotvíme u pobřeží. Ráno pokračujeme dál na sever, do města Dures. A o tom zase někdy příště, jen co vyberu fotky… Tož tak, už jsme v Šibenjku na místě, kde bude La Grace zimovat. Přes den makáme na lodi a za dlouhých večerů přehrabuju hafol fotek pro další lodní deníček z naší balkánské plavby – čeká mne Kotorský záliv a přístav Melijne Černé Hoře. Mějte se krásně, běhejte s vypleštěnýma očiskama po supermarketech, uklízejte doácnosti, pečte, vařte, hlavně nech vás z toho netrefí.

LG je v Chorvatsku

LG je v Chorvatsku

Drahá moje, přítelkyně.

I když jsi strašně velký dřevo, mám Tě moc rád. Osud tomu chtěl, abychom oba přišli na svět v tento den, osud nás svedl dohromady a zase jen on nás jednou rozdělí (mám to nahoře dobrý, takže věřím, že to bude ještě dlouho trvat). Přeji Ti má, Půvabná k Tvým 8. narozeninám tisíce mil, fajnové kadety a kadetky, vítr do 40 uzlů, vlny do 6 metrů, vždy alespoň stopu vody pod kýlem a sášen ať chcípne na míli daleko od Tvých boků. Užij si to…já si dám RUM.

.... tož eště k tomu autovýletu

- poslední na řadě byla jakási pevnost – vězení, jméno bude vědět Pepa. Zajímavá pověst s “létající” princeznou. Ty malé kanónky sme ani nebrali, nejvíc nás zaujal ten tančík :-D Od pevnosti sme se k lodi nechtěli vracet stejnou cestou a raději zvolili “zkratku”… schválně :-) a jak už to bývá se zkratkama – nádherná šotolinová cesta v pustých horách se klikatila po úbočích kopců, kolem hlubokých údolí, jen občas nějaké světýlko civilizace, možná i vlci aj s medvědama. Jeli sme dost dlouho a potkali snad jen jedno auto. Škoda, že to bylo potmě, URČITĚ si takový výlet udělejte za dlouhých letních dnů – pokud si zvolíte plavbu kolem Albánie – je to země turistickým průmyslem nedočená, lidé vlídní, ochotní a pohostinní. Půjčovné za auto v pěti lidech stálo na jednoho 15 Eur… A pak – doma je doma – plavby za svítání mám moc rád:-)

Málem bych zapomněl :-( v jedné albánské pevnosti Pepa zrekvíroval do výzbroje La Grace takový malý tančík. Bude na střední palubě místo čmelíka :-)

Deník La Grace: tentokrát ne můj, ale nenapsal bych to lépe...

Navštívili jsme Butrint, starověké pozůstatky osídlení, později města, které existuje už od cca 10. století BC. Místo je zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO a lze zde vidět všemožné pozůstatky architektury, tak jak se vyvíjely dějiny Evropy v tomto regionu, starověké Řecko, Římská říše, …. Benátská republika.
Pokračovali jsme do rodné vesnice Hodži, která se jmenuje Gjirokastra, důvodem nebylo vzdát hold albánskému diktátorovi, ale to, že když se Hodža dostal k moci, omezil možnost výstavby v městečku, a tak se zde zachovala původní architektura s rozsáhlou pevností nad městem.
Cestou zpět jsme se stavili u Blue Eye, což je vývěr vody z hlubin. Celkem impozantní záležitost, během pár desítek metrů, kde se voda z hlavního vývěru spoji s dalšími v okolí, dosáhne řeka značné velikosti, dalo by se říct, třeba naší Sázavy v středním toku.

ZPRÁVA DNE:

La Grace byla v mnoha zemích ale ještě stále nejsou všechny.Teď se zrovna chystáme do mnoha dalších.Za hodinu budeme v Albánii, po ní přibude Černá Hora a později Srbsko, Chorvatsko a časem i Slovinsko. Mnoho jachtařů nás varovalo a říkali, že je to nejdobrodružnější výprava v naší historii :-D No, uvidíme.Každopádně vody mimo EU nás zbaví signálu a vás informací .
Držte nám palce! Pepa

Nádherně si plachtíme

Celý den si nádherně plachtíme a přitom pracujeme na lodi. Oprav na takeláži je tu teď hodně

Kdyby se tak vítr dokázal zprůměrovat

V 1 hod.ráno přijela i Lucka a bylo to po letech milé setkání.
Ráno mě probudilo houpání lodi. Rychle pryč! Přístav je ze severu otevřený a během chvíle se může stát cokoliv. Navíc má La Grace pod kýlem jen 2 0cm.
Utekli jsme tak rychle, že jsme ani nestihli vysadit hosty. Ty vezeme člunem po snídani na břeh i se psem. Hned po tom vyplouváme. Počasí se v minutách mění z 0 kn větru na 45 nm v nárazech. La Grace se probíjí pryč od hory, ze které už zase padá bóra. Je to svinstvo, kdyby se tak vítr dokázal zprůměrovat a ne jen plná či nic. Po 2 hodinách plavby jsme z nejhoršího venku a můžeme konečně připít na Poseidona. Taháme plachty a 30 minut plujeme. Poté vítr zklesal na 0 kn. Koupeme se a učíme lana nováčky. Odpoledne se vítr opět zvedá. Jeho síla se však zastavuje na 20 kn z dobrého směru. Opět taháme přední košovku a přední plachtu a celé odpoledne si krásně plachtíme. To je čas učit lezení po stěžních a pracovat s plachtami. Před setměním házíme kotvu v malinké zátoce kryté před větrem a jsem rád, že dnešek dobře skončil.

Bóra v praxi a na vlastní oči

Sobota je den střídání. Pod horou u města Loutraky stále fouká jako blázen. Sebral jsem člun a odjel se podívat do Korintu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, ze necelých 0,5 NM od lodi je úplné bezvětří a v Korintu fakt calm (nic) Myslel jsem, že mezitím přestalo foukat, ale při návratu k lodi jsem se nestíhal divit! U lodi opět 30 kn vítr. Tohle je bóra v praxi a na vlastní oči.
Střídání se provedlo jako vždy. Navštívit nás přijel Honza se synem a Jirka. Oba tu žijou a mají lodě. Hned jsem Honzu využil a z Lídlu nám dovezl plnou dodávku jídla. Aby toho nebylo málo, tak jsme spolu 3 hodiny v jedné zámečnické dílně vyráběli ohromný šekl ke kotvě. Různé části na práci jsem si našel na smeťáku za dílnou, ale pak jsem potřeboval autogen, lis a soustruh, a to mě nakonec nečekaně stálo 250 EUR, a to jsem to ještě usmlouval z 300EUR.
Ach jo, kdybych to tak nutně nepotřeboval, tak bych jim to s radostí hodil na hlavu….
Na noc jsme zůstali v portu. Nic nám tu nechybí a cena je OK.
Večer jsem se byl chvilku projít a byl jsem překvapen, jak plné jsou tu hospody lidí. Krize v Řecku by si tu člověk opravdu nevšiml.