Vnitrozemí Elby

Hned po ranní koupačče vyrážíme do Marciany Mariny. Dnešním cílem je dobýt nejvyšší horu Elby – 1.018 m vysoké Monte Capane. Super je taky návštěva dvou starých městeček v horách – Poglio a Marciana. Časová náročnost tohoto výletu, ale zabrala celý den.

Noční bojovka

Dopoledne tankujeme vodu a sháníme náhradní díly na La Grace. Nakupování jídla se zdrželo, takže se všichni hosti najedli v restauraci. My jsme zatím nevěděli kam dřív skočit.
Po obědě hned vyplouváme. Dnes není ani vánek a teplota vzduchu vyšplhala na 30°C ve stínu. Jediné co se dá dělat je strávit zbytek dne u vody. Děláme soutěže s dětmi.
Po večeři odcházíme na procházku. Dnešním cílem je prozkoumání poloostrova Enfola. Ukázalo se, že krom toho, že na jeho konci je útes mořských pannen, je celý poloostrov plný starých vojenských bunkrů spojených dlouhými úzkými chodbami. Jejich prozkoumání stálo za to. Rázem z toho byla noční bojovka jako řemen!

Děti se překonávají

Hned ráno vyplouváme do Cavo. Kotvu ale házíme z druhé strany, mimo městečko. Koupeme se a hrajeme s dětmi různé hry. Cílem je získat co nejvíce dublonů. Děti se předhánějí v čemkoliv, jen aby byly první :-D
Odpoledne plujeme do Portoferraia. Cestou trochu trénujem lana a plachty, ale na tento týden je hlášeno horké a bezvětrné počasí.
Na kotvě děti skáčou dál z lana do vody. Jde jim to skvěle a tak do měšců přiskakují další dublony za statečnost i umělecký dojem…

Střídáme

Střídáme posádku a přespáváme v zátoce Populonia.

Den blbec, ale tajný

Dnes je den blbec, raději nebudu psát, co se všechno stalo! :-D
Teď už stojíme v zátoce Porto Azzurro a v pohodě čekáme na večeři.

Akvárium, "Tak ahoj" a úklid

Dopoledne jsme strávili s dětmi v místním akváriu. Chodíme tam nejen kvůli tomu, aby děti viděly, co všechno žije ve Středozemní moři a poznaly murénu od úhoře, nebo věděly, kolik mozků má chobotnice, ale hlavně proto, že se tu dají hladit žraloci a rejnoci. To je pro ty prcky největší zážitek. Navíc Romča domluvila množstevní slevu, takže sem děti berem za cenu zmrzliny!
Po obědě taháme všechny velké plachty a vyplouváme podél jižního břehu Elby. La Grace se při 6 kn větru plouží rychlostí 2,6 – 2,8 kn. Abychom se zabavili, vymysleli jsme hru s příznačným názvem:
„Tak ahoj“
Spočívá v tom, že všechny naše děti musely skočit do moře z přídě a plavat tak rychle, aby jim loď neujela. Většina dětí to zvládla, a to dokonce ve výtečném čase. Přesto 2x zazněla věta „Tak ahoj“
Jednoho jsme vytáhli na záchranném kruhu a pro druhého jsme museli poslat náš člun. Celkově ale povedené akce i super výcvik posádky na poplach „muž přes palubu“.
Před setměním jsme se vylodili na východní pláži před lomem Calamita. Polovina lodí gasketuje plné plachty a ta druhá sbírá naplavené odpadky na pláži. Vzal jsem si do hlavy, že tohle nádherné místo s dětmi vyčistím, abychom sem mohli jezdit celé léto. Nádherná pláž, dokonalé ohniště i přírodní jeskyně mě přesvědčily o tom, že už nebudu jezdit dělat táboráky tam co vždycky. Tady je to prostě lepší.
To, co děti na pláži vybudovaly raději nafotím, než bych popisoval. Jejich fantazie mě dostala.
Celkově se tu výjimečně sešly tři velké české lodi, ale podle mě to nebyl dobrý nápad. Romantika tohohle místa byla fuč a alkohol tekl proudem. Grilované maso a pokec s některými byl prima. Ještě abych nezapomněl, slaviliyse tu dvoje narozeniny, a to se samozřejmě nemohlo obejít bez dvou krásných a dobrých dortů z dílny mistra Ivoše.

Západ a jih Elby

Hned ráno plujem dál. Kurz západní pobřeží Elby. Po 4 hodinách na motor házíme kotvu u městečka Pomonte a všichni jdou šnorchlovat. Já s Filipem se jdem potápět s flaškama. Byl to skvělý ponor. I po mnoha letech je vrak lodi Elvis Scott ještě docela zachovalý a hlavně plný různých hejn ryb. Moc jsme si s Filipem užili prozkoumávání i těch nejskrytější zákoutí uvnitř této lodi.
Během oběda jsme přepluli na jih a podívali se do modré jeskyně, ale hlavně prolezli i okolní dvě jeskyně. Ivoš si na loď přivezl malý nafukovací člun. Je to taková věc úplně na nic, co se plete na palubě, ale už několikrát se ukázalo, že že je to super zařízení pro dopravu Merlina na břeh a zpět.
Na noc jsme překotvili do Marina di Campo. Večerní prohlídka města se však prodloužila protože se „Coast guards“ bavilo kontrolováním počtu osob na člunu. Mrzí mě, že tohle nedělají když je špatné počasí a je to důležité, ale baví je to za krásného slunečného dne bez vln a větru.

Vyplouváme na Capraiu

Vstává se v 7:30 hod a vyplouváme na Capraiu. Nefouká, takže nás čekají hodiny naftingu. Moře je ale jako zrcadlo. Cestou hrajeme s dětmi námořní vědomostní hry.
Velkou radost mi dělá Filda, který už kolikátý den baví v každém volném čase hrou „dračí doupě“. Jeho neutuchající fantazie mě nepřestává fascinovat…
Odpoledne v zátoce jsme sundali na vodu „čmelika“, což je naše malá plachetnička, a pořádali jsme na ní plavby po okolí. Je neuvěřitelné, že po chvilce na ní umí plachtit téměř každý. A to některé posádky jsou složené jen z desetiletých dětí.
Když opadlo vedro a teplota sklesala pod 30°C, vyrazili jsme do města. Byli jsme se s Merlinem proběhnout a při té příležitosti si prošli strážní věž, starý klášter, krásný hrad nad strženým útesem, zaběhli jsme na vyhlídku nad mořem i do staré zásobovací věže na krásné pláži pod hradem. Za 2 hod. v kostce to nejlepší z okolí přístavu.
Noc na kotvě při západním větru byla v pohodě, i když nás jedna utržená loď dokázala minout jen o 30-40cm.

Zazdili nám hrad!

Dopoledne jsme dětem naplánovali procházku na hrad Volteraio. La Grace totiž tradičně tankuje vodu, benzín, plyn a shání se spousty náhradních dílů. Je to v pěti lidech tolik práce, že lituju, že jsem raději nešel s klukama 3 hodiny do kopce :-D
Zatím na našem oblíbeném hradě výsadkové družstvo zjistilo, že hrad je uzavřený. Všude zazdili díry ve zdech, nainstalovali mříže a kamery. Z tolika radosti, co způsobil tenhle opuštěný hrad našim dětem při výpravách do zdejšího podzemí, přespávání na cimbuřích, či opékání buřtů je prd… Teď je z toho mrtvý kus obvodové zdi, za který se nedá dostat :-(
Po návratu taháme všechny podélné plachty. Boční vítr nás žene do jedné z opuštěných zátok západně od Marciany Mariny. Uvazujeme La Grace až těsně před pláží v jejím úzkém hrdle a zátoka je jen naše. Tohle romantické místo u mě vyvolalo spousty vzpomínek. Padl další sud piva na oslavu narozenin jednoho z kadetů.
Na zkoušku jsme zkusili převléct Romču do kostýmu mořské panny. To že je to delfín se nám ale dařilo předstírat jen chvíli. Není snadné nachytat smečku kluků a holek ve věku 12-15let.

„Je tak ošklivá, až je opravdu krásná!“

Hned ráno vyplouváme. Fouká jižní vítr, a tak jsme zamířili na ostrov Palmaiola. K majáku se na jeho vrchol dostat nedá, protože zarostl křovím jak zámek šípkové Růženky. Je tady hodně lodí. V moři kolem je hodně vln, a tak všichni využíváme malé závětří laguny. Skáčeme s dětmi z lana do vody a šnorchlujeme v okolí. Do toho probíhá výuka plachet.
Po obědě pod plným předním stěžněm se zadobočním větrem o síle kolem 18 kn vyplouváme do Portoferraio. Radost nám ale zkazí stočení větru, takže do hlavního města už připlouváme na motor.
Večer zagasketováváme plachty a narážíme sud domácího piva o síle 14. Do města už se nikdo nedostal. Dobrou náladu by ale procházka stejně nenahradila :-D
Pro mě se velkým zážitkem stalo připlutí lodi „Sailing A“. Tuhle v posledních letech velmi diskutovanou megajachtu jsem doposud znal jen z časopisů a neměl na ni vlastní názor. Teď už definitivně vím, že:
„je tak ošklivá, až je opravdu krásná!“
Když kotví vedle vás, její neuvěřitelně hladký stříbrný trup a gigantická velikost přitahuje oči natolik, že si vás prostě ohromí. A to bylo jistě cílem toho projektu. Majitelem jachty A je Ruský miliardář.